05.
ČER
Radošovice přibrzdily náš rozjetý vlak

Za krásného slunného dne jsme vyjeli na zápas do Radošovic. Domácí potřebovali k jistotě záchrany vyhrát, my jsme chtěli prodloužit naši výbornou jarní bilanci, kdy jsme před tímto zápasem měli 5 výher v řadě.

Zápas jsme začali jako tradičně velice aktivně, prakticky jsme nepouštěli Radošovice z jejich poloviny a hned v 5. minutě jsme si vypracovali první vyloženou šanci. Dlouhý nákop sklepl Krejsa na Milana Řehoře, ten ale z prostoru penalty přestřelil. Další šanci měl Krejsa, který zakončoval centr z pravé strany, ale jeho střelu pěkným zákrokem vyrazil domácí brankář. Tato situace jako by nás podvědomě uspokojila a přestala se nám dařit kombinace, hledali jsme složitá řešení a vůbec jsme nedostali do hry naše ofenzivní hráče. Kraje hřiště jsme vůbec nevyužívali a vymýšleli jsme složité kombinace středem, na které byli domácí připraveni. I přesto jsme si vypracovali několik střel i náznaků šancí, tu největší asi Pepa Čech, který po centru zleva trefil tyčku domácí branky. Jinak jsme moc nebezpeční nebyli.

Navíc jsme v zápalu boje a možná i mírné frustrace z neproměněných šancí hráli zbytečně agresivně a dopouštěli jsme se faulů obvykle na půlce hřiště, čehož domácí vždy využili k odpočinku a rozkouskování hry. Hra neměla spád ani tempo. My jsme hráli staticky a domácí zodpovědně bránili. K překvapení všech na hřišti se dokonce dostali při jednom z nákopů do šance, kdy naše obrana zaspala, a kapitán domácích překonal Přecha v naší bráně. To už byl naprostý vrchol našeho výkonu. V tu chvíli nebyl z našeho týmu na hřišti nikdo, kdo by si zasloužil nosit titul mistra okresu.

Hráli jsme bez zápalu, bez nápadu a bez naučených vzorců, které nám celou sezónu fungovali. O poločase jsme si v kabině jasně řekli, co chceme hrát a alespoň částečně se naše hra zlepšila. Turek s Vaňkem se ve středu hřiště dostali do hry, začali jsme vzadu více riskovat a to přineslo i trvalejší tlak. Cíl byl jasný, rychle vyrovnat a pokusit se zápas otočit.
Vyrovnání na sebe opravdu nenechalo dlouho čekat. Turek se pustil do samostatného úniku a byl před vápnem faulován. K exekuci trestného kopu se postavil Hovorka, a překonal domácího brankáře střelou k tyči. Od té doby jsme na hřišti dominovali. Sice to nebyl tlak, jaký se nám daří na soupeře vyvinout v domácím prostředí, ale v rámci tohoto zápasu to bylo maximum možného.

Do šance se dostal po centru zprava Milan Řehoř, ale bohužel jeho pravačka mířila z voleje nad. Z rychlého brejku se dostal k míči Krejsa, mohl ještě kombinovat s Hovorkou, ale zvolil střelu z vápna, která minula domácí branku. Čas se posouval a na hřišti občas vzplály emoce. Domácí věděli, že bod má pro ně cenu zlata, přesto se ještě dostali do jedné velké příležitosti, kdy postupovali sami na našeho brankáře, Přech se ale vyznamenal a samostatný únik zneškodnil.

My jsme ale v útoku tentokrát byli skutečně neškodní. Milan Řehoř se ještě dostal do jedné šance, kdy po centru zleva zpracoval míč, nezakončil, posunul ho ke střele doprostřed, ale s tím už si domácí poradili. Ke konci zápasu se do hry dostal Prokopec, který se snažil naši statickou hru rozhýbat, ale ani on nebyl úspěšný.

Další střely nebyly nebezpečné a tak se volným tempem zápas dostal do 90. minuty, kterou opět domácí proleželi na zemi a tak k radosti snad všech přítomných lidí na zápase, rozhodčí obratem ukončil zápas.

Je více než zřejmé, že mistrovské oslavy a jistota postupu se na našich výkonech podepisuje čím dál více, ale je potřeba ještě poslední dva zápasy dohrát se ctí a začít se připravovat na další sezónu. Byla by velká škoda pokazit si ročník zbytečnými ztrátami či prohrami v posledních kolech.

 

Radošovice – Cehnice 1:1 (1:0) 49. Hovorka Petr

Přech – Kuncl (40. Bláha), Martínek O., Hovorka, Turek – Čech J. (77. Prokopec), Konečný, Vaněk, Řehoř P. (72. Sadlak) – Krejsa, Řehoř M.